V nejbližších týdnech či měsících se rozhodne o osudu společné evropské měny. Upozorňuje na to alespoň většina západoevropských komentátorů. Výsledek, ať už bude jakýkoliv, se bezpochyby stane jedním ze základních faktorů, který ovlivní naše případné přijetí (nebo také nepřijetí) za plného člena Evropské unie.
Francouzské otazníky
Největší otazník pro budoucnost společné evropské měny se v současnosti jmenuje Francie. Dnes neplní dvě ze tří tzv. maastrichtských kritérií: nedokáže udržet rozpočtový deficit do výše 3 % HDP a celkový státní dluh pod hranicí 60 % HDP. A protože splnit kritéria lze jen za cenu velice razantních rozpočtových škrtů v sociální oblasti (Francie nedávno absolvovala silnou vlnu stávek, namířenou právě proti měnové unii a jejím podmínkám), byl by to zázrak, kdyby to Paříž do roku 1998 dokázala. Prezident Chirac i jeho vláda zatím za myšlenkou jednotné měny důsledně stojí, nicméně poslední předpovědi francouzského hospodářského růstu jsou ještě pesimističtější, než se původně očekávalo. Nelze tudíž vyloučit, že maastrichtská kritéria Paříž nedokáže splnit, ani kdyby se k razantním rozpočtovým škrtům odhodlala. A že v unii nenajdeme ekonomy ani politiky, kteří by si přáli měnovou unii bez Francie, snad není třeba ani zdůrazňovat. Celá myšlenka by bez ní ztratila smysl.Je totiž známo, že na základě tzv. principu subsidiarity (zjednodušeně česky řečeno možnosti volby) si již Británie - tedy jedna ze čtyř evropských „velmocí“ -…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 24 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
