Zlý muž české politiky Jan Kalvoda se opotřeboval
Lidé, které lze u nás pokládat za výrazné politické osobnosti, mají zpravidla i zřetelnou politickou či osobnostní předlistopadovou minulost. Původně rokycanský advokát Jan Kalvoda představuje v tomto směru výjimku - je bez minulosti, nebyl disidentem, osmašedesátníkem, komunistou, ani se nepohyboval v tzv. šedé zóně. Přesto od svého vstupu do politiky vyhraněnou individualitou byl - a jako osobnost se také prosadil, nejprve mezi kolegy v politice a poté i před veřejností.Vnějším výrazem této skutečnosti se stala jeho rychlá a poměrně strmá kariéra. Do tehdejší České národní rady byl kooptován za OF v únoru 1990. Necelý rok nato usedl do funkce místopředsedy Parlamentu, kam ho prosadila pravicově orientovaná část OF. Do Občanské demokratické aliance vstoupil až v březnu 1991, nicméně už rok poté vystřídal na předsednickém postě otce-zakladatele Pavla Bratinku.
Rajská hudba zlého muže
Na čem si vlastně Kalvoda udělal své jméno, čím se zvýraznil a odlišil od ostatních? Pravicovost a inteligence - to je zboží, které se v polistopadové české politice poměrně dobře prodává. Vzestup Jana Kalvody je ovšem více spjat s něčím daleko konkrétnějším, totiž s jeho postojem ke „slovenské otázce“. Ze slovenské strany si vysloužil označení „zlý muž české politiky“, od tuzemských kritiků pak obvinění z nacionalismu a populismu. Ve skutečnosti ovšem dělal něco daleko prostšího: jako jediný z českých politiků si…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
