Muž víry a tolerance
Vychází další díl sebraných spisů Bedřicha Fučíka
Jak se doba evropská nachyluje, stále méně věříme básním a příběhům, takzvané primární literatuře. Vzrostla úloha sekundárních textů, které bývají školsky děleny na literární vědu, literární historii a kritiku; upřednostňujeme volnější pojem interpretace - tlumočení, výklad.V českém kulturním prostoru rozeznáváme především dvě tradice interpretací: první, strukturalistickou, zajímá výhradně text, kdežto autora a čtenáře pokládá za nezajímavé či rovnou za neexistující; vzorem druhé je francouzská esejistika s filozofickým pozadím personalismu a existencialismu, která literární dílo chápe především jako výraz osobnosti a intencí tvůrce. U nás tento druhý proud reprezentuje F.X. Šalda, Jindřich Chalupecký, Václav Černý. Čtvrtá velká postava téže tradice - literární historik a kritik Bedřich Fučík (1900–1984) zůstává dosud trochu v jejich stínu. Doufáme, že nikoliv natrvalo.Základní předpoklad pro plné uznání Fučíkova kritického díla je vytvořen, neboť Melantrich vydává jeho sebrané spisy. První svazek Čtrnáctero zastavení (vyšel v roce 1992) je jedinou knihou, kterou Fučík sám připravil - jako soubor pro samizdat. Druhý svazek Píseň o zemi, uspořádaný Fučíkovými samizdatovými editory Vladimírem Binarem a Mojmírem Trávníčkem, vychází právě nyní. Zahrnuje tištěné texty z let 1945–1948 a (až na výjimky) samizdatové z let 1967–1983. Týkají se většinou autorů spirituální větve české…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
