Bouře nad Visegrádem
Koncepce a vize české zahraniční politiky
Není snadné být vždy zcela původní, zvláště pokud člověk pracuje na plný úvazek jako premiér, má starosti s měnovou odlukou, v cizině propaguje nový stát a ještě přispívá do domácího i zahraničního tisku. Možná i proto se mohli posluchači přednášek v Essenu a Salcburku a čtenáři listu Die Welt nezávisle na sobě dozvědět o problémech, které připravili tvůrcům naší reformy „romanticky založení intelektuálové postižení mesiášským komplexem“. Václav Klaus nechodí pro výrazy daleko a v některých zemích asi chvíli potrvá, než si na jistou míru nadsázky zvyknou.Dokonalý test připravil předseda české vlády svým rozhovorem pro Le Figaro (8.ledna), v němž jasně zpochybnil visegrádskou integraci. Následovala záplava dotazů, vysvětlení a dementi, ale i určitý výsledek. Týden poté sdělil maďarský ministr zahraničí Géza Jeszenszky novinářům, že s českou analýzou z 80% souhlasí, jen jeho názor na vznik seskupení se poněkud liší. Po dalším týdnu zdůraznil Jeszenszkého mluvčí János Herman, že Maďarsko je pro pružnou, neformální a efektivní spolupráci, a při Havlově inauguraci se nechal slyšet sám prezident Göncz, že nemá cenu dělat z Visegrádu instituci a vytvářet jakési sekretariáty. Těžko posoudit, do jaké míry tyto výroky vycházejí ze skutečného vnitřního přesvědčení a do jaké míry zde diplomaticky zapracoval Josef Zieleniec. Z Polska však takto vstřícné hlasy nezazněly.
Když jde do tuhého…
…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 16 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
