Špinavé peníze
Potíže technického, politického i filozofického rázu
„Špinavé peníze lze prát i nadále,“ psaly téměř všechny noviny na prvních stranách před čtrnácti dny: Parlament tehdy neschválil návrh poslance Vladimíra Šumana (ODA), aby byly banky povinny na zvláštní formulář zaznamenat každou platbu klienta přesahující 100.000 korun. Výměna názorů o nepřijetí Šumanova návrhu vedla dokonce k diskusi o možnosti nasazovat do bank tajné agenty kriminální služby. Před zhoubnými následky, jaké by mělo prolomení klauzule bankovního tajemství pro celé naše bankovnictví a pro jeho pověst, několikrát vážně varoval mluvčí České národní banky Martin Švehla.Novinové titulky v tomto případě více než jindy přeháněly. Tzv. špinavé peníze by bylo možné prát nadále, i kdyby Parlament zmíněný paragraf přijal. Peníze se totiž dají prát (a také se perou) i jinde než v bankách a otázka efektivity „boje proti špinavým penězům“ je všude na světě diskutabilní záležitostí. A ještě nakonec - víme, co vlastně chceme? Bojovat proti špinavým penězům, nebo proti kriminalitě, která takové peníze produkuje?
Co vlastně jsou špinavé peníze
Existují špinavé peníze nebo ne? Pokud ano, proč jsou nebezpečné? Jak si vysvětlit, že na ně politici tak často mění názor?Ekonomie, přesněji řečeno ekonomická teorie, termín špinavé peníze nezná. Z jejího pohledu jsou peníze v zásadě stále stejné a jenom mění majitele. Z pohledu kriminalisty ovšem špinavé peníze skutečně existují -…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 17 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
