Televizní a rozhlasové preludium

V Československu probíhá vzrušená diskuse o budoucím uspořádání audiovizuálních sdělovacích prostředků. Národnostní hledisko ovšem celou problematiku zásadně falšuje: místo seriózní reflexe o funkci a možnostech rozhlasu a televize ve společnosti a místo hledání takového správního systému, který by chránil zájem spotřebitelů a producentů, se sterilně diskutuje o tom, zda má být televize (rozhlas) česká, slovenská či federální, jako by se tím mohlo něco vyřešit. Otázka, jak nejlépe zajistit televizi (televize) a rozhlas (rozhlasy) s pluralitním, profesionálním a nestranným zpravodajstvím, se špičkovými kulturními výkony a náležitým zastoupením braku a pokleslých žánrů, se pak vůbec neklade.V oblasti audiovizuálních sdělovacích prostředků je situace velmi komplikovaná: střetá se tu totiž obchodní logika s politickými zájmy a především se základními právy veškeré veřejnosti na nestrannou informaci, na kulturu a na zábavu, a s právem každého jedince na svobodu vyjádření vlastních názorů všemi způsoby (tj. i rozhlasem a televizí). Jsou to ovšem vposledku tato práva, která existenci sdělovacích prostředků legitimují. Přitom si je velmi snadno přivlastňují lidé, kteří se považují za reprezentativní pro „stát“ nebo pro „národ“. Cítí se samozřejmě oprávněni „svými“ sdělovacími prostředky libovolně disponovat a zapomínají, že jim vůbec nepatří. Jakýkoliv zásah státu do oblasti sdělovacích prostředků je bezpodmínečně nutné omezit na vytváření institucionálních záruk toho, aby…