Oprátka a jáma

V nové hře českého dramatika Karla Steigerwalda HOŘE, HOŘE, STRACH, OPRÁTKA A JÁMA jako by se pomátl čas i prostor. Na scéně Ivo Žídka v podobě jakéhosi nehybného prámu nebo prkenné čekárny se potkávají lidé, kteří by se v někdejším zadrátovaném světě potkat nemohli, protože žili každý jindy a jinde. Časoprostorový nepořádek naznačuje, že není určující, v které zemi a době se postavy ocitají. Většinou jsou to totiž vyhnanci, bez domova křižující dějinami a zeměkoulí.

Emigrace a deportace - dva pohyby jedinců i celých národů, které krutě poznamenaly téměř celé dvacáté století. Deportace do gulagu, exodus Židů za války i po ní nebo masový útěk občanů NDR těsně před pádem berlínské zdi - to všechno přece zavinila zkázonosná iluze, že svět a lidi lze naplánovat i řídit podle jediné ideologie.

Zápletky všech předchozích her Karla Steigerwalda se točily kolem tragikomického nonsensu. V autorově prvotině TATARSKÁ POUŤ šlo o nesmyslnou lidovou veselici, DOBOVÉ TANCE vyprávěly o absurdních tahanicích kolem vlastenecké fangle, FOXTROT ústil do líčení zbytečné partyzánské akce a NEAPOLSKÁ CHOROBA vypovídala o marném léčení neléčitelného. V novém dramatu došel autor ve svých hrách s nonsensy dosud nejdál: jako rozhárané jsou tu předvedeny celé novodobé dějiny, ochromené totalitou.

Režisér Jan Grossman rozezleně bolestný tón Steigerwaldova podobenství podtrhl tím, že postavy stylizuje jako zmateně se mátožící hmyz. Lidé se tu často plazí pod vyvýšeným pódiem z trámků…