Michail Gorbačov a George Bush se setkali ve svých prezidentských funkcích již po šesté. Nepochybným vrcholem moskevského summitu měl být podpis smlouvy o omezení strategických zbraní. Smlouva byla podepsána, již dnes je však zřejmé, že v situaci, kdy se v příštích deseti letech stane členy „jaderného klubu“ nejméně patnáct států světa, jsou další odzbrojovací dohody rozhodně méně účinné než vytvoření dokonale fungujícího kontrolního systému. Ačkoliv se v Moskvě hovořilo o odzbrojení, o situaci na Blízkém východě i v celém světě, obě strany nejvíce zajímaly především otázky ekonomické.
Hospodářská situace SSSR je natolik vážná, že vyžaduje bezohledné řešení. Navzdory více než sedmdesát let trvající devastaci vlastní země vládne Sovětský svaz nesmírně bohatým surovinovým potenciálem a v případě, že by se sovětská ekonomika konečně vydala cestou zdravého rozumu, dokázala by se poměrně rychle dostat na alespoň vyhovující úroveň. Nápravě situace však brání přetrvávající „velkomocný syndrom“. Ačkoli SSSR požaduje finanční úvěry, aby mohl nasytit své občany, nepřestává investovat do drahého kosmického výzkumu a do zbrojení. V současné době není sovětský systém připraven západní finanční pomoc efektivně využít. Dnes by jen prodloužila agónii socialistické ekonomiky. Není tedy třeba orientovat se na změny zvenčí, je nutné zahájit je přímo na domácí půdě. Zdá se, že právě k tomu Sověti v současné době spějí, protože jim prostě nic…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
