Našinci

V posledních zářijových dnech tohoto roku se v New Yorku uskutečnilo setkání rekordního počtu 71 potentátů od Albánie po Zimbabwe - králů, vévodů, prezidentů, ministerských předsedů. Funkcionáři odpovědní za diplomatický protokol si lámali hlavy, kdo bude sedět vedle koho a kolik času dostane před mikrofonem. Na World Summit for Children se přidělovalo skoupě, po minutách. Vůdci ze Surinamu a z Papuánska měli tři minuty, francouzský ministerský předseda Rocard čtyři, americký prezident Bush pět minut. Totéž maximum obdržel i Václav Havel.

Československý prezident se ubytoval na dvanáctém poschodí Plaza hotelu, který je ve správě Ivany Trumpové a ve vlastnictví jejího manžela Donalda Trumpa. Paní Ivana se dostavila k prezidentovi na snídani, „dychtivá si s ním vyměnit názory, umožnit trénink manažerů českých hotelů, sbírat peníze pro mrzáčky v sebeosvobozené vlasti, dozvědět se, jak všemožně by mohla pomoci“. (New York Times, 1.října)Tolik úvodem. Něco totiž o šlechetnosti našinců bohatců vím. Jsem pokladníkem v organizaci American Friends of the Sixty- Eight Publishers, Inc. (Američtí přátelé exilového nakladatelství Josefa a Zdeny Škvoreckých). Vzdor českým pověstem o bájných majetcích a štábu luxusně placených zaměstnanců to byl vždy podnik dělaný na koleně, který se léta pohyboval těsně u hranice finančního přežití. Založili jsme tedy přátelskou organizaci, na jejíž konto by mohli naši finančně úspěšní krajané věnovat sumu, kterou si pak odečtou z daní. Je…