Revoluce v jurtách

Stovky let odváděli araté daně čínským úředníkům, jejichž aparát postupně pohltil i své někdejší přemožitele, jako byl chán Chubilaj. Když se proto mladá mongolská inteligence na počátku dvacátého století nadchla pro ideály nového severního souseda, sovětského Ruska, byla revoluční strana početně nepatrná, ale mohla se spolehnout na nespokojenost venkova. Araté pomohli sovětsko-mongolské revoluční armádě zahnat mandžuské okupanty a daně na čas polevily. Roku 1924 zemřel v Urze osmý bogdgegén a Mongolsko se stalo lidovou republikou. Urga byla přejmenována na Ulánbátar (Rudý bohatýr) a čínské vojenské posádky vystřídali vojáci SSSR. Příslušníci mongolské inteligence a rodící se buržoazie byli během dvacátých let smeteni z historické scény coby pravičácké živly a na řadu přišla církev. Záminka se našla brzy - styky s imperialistickým Japonskem ohrožovaly vlast. Chudí arati se dali zlákat zlacenými soškami a stříbrnými poháry v majetku více než sedmi set klášterů. Bylo by historicky neobjektivní tvrdit, že bagrům a tankům „revolučních vojsk“ v jejich díle zkázy nepomohli. Ostatně, jaký opravdový vztah mohli mít k nesrozumitelným obřadům a tibetským traktátům?

Následovala válka. Teprve vyplouvají na povrch fakta o zbytečných ztrátách v bitvě u Chalchyngolu, způsobených nedostatečnou připraveností. Točí se první nesmělé filmy o ideologickém stihomamu, s nímž byli odhalováni „nepřátelé lidu“. Revoluční nadšení stalinského období, představované maršálem Čojbalsanem,…