Zapomeňte na osnovy. Prostě nechte děti být

Jak se doopravdy chtějí děti učit?

Každé jinak a každé jindy něco jiného. O to právě jde. Nesmíme dětem vymýšlet jízdní řády a osnovy, což je přitom podstata běžné školy. Ale ty budou vyhovovat jenom menšině dětí. Děti potřebují různorodé příležitosti, dospělou pomocnou ruku, když si o ni řeknou, a možnost rozhodovat o svém čase a učení samy. Neučíme se pěkně postupně a plynule, všichni stejně rychle to samé. Učíme se ve velkých skocích a v zátazích, třeba dlouho nic a pak najednou bum, ohromný pokrok. To žádný státní papír nemůže postihnout.

Chtějí se učit všichni malí lidé?

Všichni, bez výjimky. Zvědavost a touha experimentovat a objevovat je všem stejně vlastní. To se mi stává velice často, že mi na sociálních sítích lidé píší, „aha, paní psycholožka si myslí, že se všechny děti chtějí učit, jen ať se přijde podívat k nám do školy“. Nemusím se chodit nikam dívat. Problém toho pisatele není, že se děti nechtějí učit, ale že se nechtějí učit tak, jak jim jejich škola přikazuje, takže je to s velkou pravděpodobností učivo, které je v tu chvíli naprosto nebaví nebo na ně nejsou ani připravené. Ano. Pak se učit skutečně nechce.