Za Evropu bych padl. Německo a Holandsko testují zárodky společné armády

Dědeček kapitána Leona Berkepeise byl bojovníkem za svobodu Holandska a nacisté ho během válečné okupace zastřelili. Berkepeis patří ke stovce nizozemských vojáků, kteří nyní slouží v nové společné jednotce se zhruba třemi sty německých vojáků. Dědeček jednoho z jeho německých kamarádů ze společného tankového batalionu 414 byl členem SS.

Nenávistná historie je překonána, na pořadu dne je mimořádně úzká spolupráce. Tanky v této průkopnické jednotce jsou německé, rádiový systém holandský. Povely se vydávají stále častěji v angličtině a obvykle v jednom tanku jezdí národnostně smíšené týmy. Vojáci při ranní nástupu v obou rodných jazycích vykřikují, že bojují pro Holandsko i pro Německo.

“Už neuvažujeme národně. Hájíme evropské hodnoty. Hranice, kterou bráníme, neleží mezi Holandskem a Německem - bráníme východní hranici NATO,” řekl plukovník Marco Niemeyer deníku The New York Times, který se minulý týden jím velené tankové jednotce v delším textu věnoval. “Všichni hovoří o evropské armádě. My jsme jejími průkopníky,” pokračoval plukovník Niemeyer, jenž by podle svých slov za Evropu padl.

Stále častěji se kvůli novým hrozbám i nevypočitatelnosti Donalda Trumpa hovoří o potřebě společné evropské obrany. Emmanuel Macron i Angela Merkel se vloni přihlásili k vizi “evropské armády”, německá ministryně obrany Ursula von der Leyen upřednostňuje termín “armáda Evropanů”. Praktických a politických překážek jejího vzniku je však několik tolik - minulý Respekt 9/2019 je rozebírá v textu Ve vichru změn. I při příznivém vývoji tak bude vznikat postupně, možná déle než jednu generaci.

Evropa, a zvláště Německo musí kupříkladu napravit vojenskou zaostalost. Zatímco koncem 80. let mělo Německo půl milionu vojáků, tři tisíce tanků a vydávalo na obranu 2,4 procenta HDP, dnes má vojáků méně než 200 tisíc, tanků jen 325 a vojenské výdaje klesly na 1,3 procenta HDP. Velká část přepravních letadel, stíhaček, vrtulníků a ponorek vůbec není schopna provozu. Posledních pět let vojenské výdaje opět rostou, dohnat ztrátu však potrvá.

Spolupráce mezi Nizozemím a Německem vychází z uznání vlastní slabosti obou zemí - Holanďanům například chybějí právě tanky a Němcům vojáci, proto je tato spolupráce zkrátka logická. Přelomové je, že se část vojáků jedné země, v tomto případě Holandska, poddá velení jiné země, v tomto případě německému. Jinde je hierarchie opačná: oba státy začínají pod holandským vedením spolupracovat také na poli vzdušné obrany.

Do holandského námořnictva je pak podle tři roky staré dohody obou zemí integrováno osm set elitních německých vojáků, specialistů na evakuace, ochranu námořních tras a boj proti teroristům. Němci díky tomu mohou využívat největší nizozemskou vojenskou námořní loď Karel Doorman, která je delší a modernější než německá plavidla.

Spolupráce mezi Holanďany a Němci dle dostupných zpráv funguje dobře a prospívá jí kulturní blízkost i jazykové dovednosti vojáků. Těžší jsou podobné projekty mezi Německem a Francií v Alsasku. The New York Times citují zpravodaje německého Spolkového sněmu pro ozbrojené složky Hanse Petera Bartelse (SPD), podle něhož němečtí vojáci často nehovoří francouzsky a ti francouzští se nedomluví německy ani anglicky.

Holandsko-německá spolupráce se nicméně dle amerického deníku může stát zárodkem evropské armády. První společné bataliony jsou neformálním testem: ukazují, co je potřeba k efektivnější a širší vojenské spolupráci. Podobných ostrůvku spolupráce bude v Evropě příštích let pravděpodobně přibývat, aby jednoho dne - jak říká citovaný politik Bartels - srostly do důvěryhodné společné obranné struktury.