Film Svatá: Je dobře, když novináři lžou?

Česká televize vyvolala velký rozruch kolem filmu Svatá. Není divu, hlavní roli v něm hraje Jiřina Bohdalová, která má v české kinematografii výjimečnou pozici. Mimo jiné i proto, že filmová kamera ji poprvé natáčela v roce 1937. Poselství snímku je ale tak sporné, že si rozhodně zaslouží pozornost. Pokud nestojíte o prozrazení děje, dál nečtěte. 

Kdo vybírá pravdu

Film Svatá se opírá o skutečný příběh Věry Sosnarové, která tvrdila, že byla vězněna v sovětském gulagu. O svém údajném utrpení napsala knihu, měla dostat vyznamenání od prezidenta Miloše Zemana a žádala finanční odškodnění, ale historici dokázali, že její příběh nebyl pravdivý. Kauza je tedy sama o sobě mimořádně zajímavá a silná. Nebylo by třeba nic přidávat. 

Tvůrci filmu však vytvořili smyšlenou linku, že na případu pracuje redaktorka časopisu Reflex. Přijede za Olgou, kterou hraje Jiřina Bohdalová, protože by s ní ráda udělala rozhovor. Redaktorka začne mít časem pochybnosti, protože nesedí některé informace z příběhu. Pochybnosti rozčílí Olžinu dceru, která redaktorku vyžene. Novinářka tedy redakci oznámí, že nic nebude, a jde na další text. Nicméně Olga za ní přijde do redakce s tím, že sporné údaje vysvětlila písemně. Rozhovor tak v časopisu vychází. 

Že Olga lhala, však zjistí její dcera. A to ze spisu, který získala od samotné novinářky. Oznámí matce, že ji opouští a nechce s ní mít nic společného. Olga se lekne a jde do redakce požádat novinářku, aby napsala pravdu. Zřejmě doufá, že tak získá dceru zpět. A teď to přichází. 

Redaktorka jí oznámí, že po celou dobu ví, že si vymýšlí, ale i tak rozhovor plný lží otiskla. Prý to pomáhá dobré věci, protože tím, že není skutečná oběť, vypráví o situaci v gulagu přesvědčivěji. Přiznávám, že v tu chvíli jsem nemohl věřit, na co se to dívám. Tohle je totiž happy end celého filmu: Olga dál vypráví své lži a dojímá veřejnost. 

Popravdě nechápu, jak mohl Reflex s něčím takovým souhlasit, protože je poměrně unikátní, aby ve filmu „hrál“ skutečný časopis, navíc s tím, že jej tvoří lháři. Podstatou novinařiny totiž je, že píše pravdu i tehdy, kdy se to nehodí. Pokud si bude vybírat, čí lež je správná a čí ne, nejsou to už žurnalisté, ale obchodníci s vlivem.

 Je smutné, že česká veřejnost dostává právě tenhle obraz novinařiny. A k tomu ve filmu, který sledovalo jen během premiéry přes milion diváků. Zas a znovu se tu svět médií ukazuje v negativním světle, byť je zřejmě myšlen opak. Snad se to někdy změní. Naději v tomto ohledu budí film Vlny Jiřího Mádla, který má mít premiéru v srpnu.