Při každém zveřejněném průzkumu podpory politických stran se dá spolehnout na to, že některé partaje se veřejně radují, a další říkají, že takovým průzkumům nevěří. Část veřejnosti už na sociálních sítích skládá koalice, další propadá menší či větší panice - a rovněž média popisují stejný průzkum často značně odlišně. Jak tedy průzkumy číst, co od nich čekat a jak poznat jejich dezinterpretaci nejrůznějšími aktéry veřejného dění?
Jedním ze základních omylů při čtení výsledků průzkumů je to, že mícháme víc věcí dohromady. 30 % podpory pro stranu XY neznamená, že daný subjekt má bezmála třetinu hlasů v kapse. Tato podpora se počítá jen z těch lidí, kteří už se rozhodli, komu svůj hlas v této anketě dají. Tímto jsme popsali volební model: ten říká, jak by dopadly volby v době sběru dat u respondentů, kteří se již rozhodli, že k volbám půjdou, a umí říct, koho by volili.
Pak jsou zde však další výzkumy. Stranické preference ukazují rozložení sympatií ke straně v celé populaci (společnosti), přičemž ve vzorku jsou zahrnuti i nerozhodnutí nebo ti, kteří neplánují jít k volbám. Proto jsou procenta preferencí nižší než čísla v modelu, který ukazuje voliče. V neposlední řadě existuje ještě volební potenciál. Ten ukáže, kolik procent lidí uvažuje, že by mohlo dát hlas té či oné straně, a také to, kolik voličů je již rozhodnuto, že bude danou stranu volit. A ještě pár rad, jak proplout nebezpečenstvími interpretace výzkumů:
Sledujte trendy: Často parafrázovaná věta zní: „Žádné volby nedopadnou tak, jak říkají průzkumy půl roku před nimi.“ To je jistě pravda a podepsaly by se pod to i sami výzkumníci veřejného mínění. Volební průzkumy zpravidla ukazují, jak si strany stojí v okamžiku sběru dat od respondentů. Vypovídající je proto často spíše dlouhodobější trend ve výzkumech.
Pozor na statistickou chybu: Žádný průzkum nebude nikdy stoprocentně přesný, protože nemůžete zkoumat celou populaci; to v našem případě zajistí až volby. Agentury pracují se vzorky obyvatel, které jsou vybrány tak, aby byly reprezentativní podle věku, vzdělání a dalších charakteristik. V takto tvořených výzkumech se pak vyskytne statistická chyba, u výzkumů s počtem respondentů kolem tisíce to bývá jedno procento u menších stran a až 3,5 procenta u velkých subjektů. Takže pokud vám strana, která povyrostla o pár desetin, děkuje za podporu, je to od ní pěkné, ale vlastně si nemůžete být jisti, zda vůbec povyrostla. Podívejme se na příklad ODS. Ta loni hlásila růst od února. Agentura však podle dat z posledního měření pracuje s odchylkou ± 2,5 % - takže slovy jejího otce zakladatele by tedy trend, který ODS popisuje, mohl být klidně i „ne-růst“.
Projděte si průzkumy sami: Nečtěte jen interpretaci v některém médiu. A kromě aktuálních dat se podívejte, jestli jde o potenciál nebo model a jak si strana v těchto disciplínách vedla v minulých měsících. Údaje bývají veřejně dostupné na webu agentur ihned po publikování a najdete tam jak nová data, tak trendy v preferencích.
Zaujali jsme vás? Přečtěte si delší verzi textu (s ukázkami dezinterpretací politiků i médií) na webu demagog.cz
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
