Nikdo neumí zachytit trapnost i naději mládí tak jako Rineke Dijkstra. To tvrdí nejen titulek rozhovor fotografky s Alice Newell-Hanson na serveru i-D, ale myslí si to i porota prestižní Hasselblad Award, jejíž letošní vítězkou se tato holandská fotografka právě stala.
Když mluví o své kariéře, vše je pro ni souhra šťastných náhod, které se vydařily především proto, že poslouchala svou intuici. I její slavná série Beach Portraits vznikla vlastně náhodou. To, když se v roce během rekonvalescence po úrazu na kole rozhodla vyfotit sebe samu poté, co přeplavala 30 bazénů. „Byla jsem příliš vyčerpaná, abych byla schopná zaujmout nějakou pózu,“ vzpomíná.
Právě takové momenty si začala vybírat. Matky záhy po porodu, toreadory poté, co opustí koridu, mladou baletku, která nacvičuje na konkurz. Okamžiky, kdy člověku už chybí síly se stylizovat a padají důvody mít image pod kontrolou. To je něco, o co se snaží především teenageři; Dijkstra si je schválně vybírá a snaží se je demaskovat; ať už v prostředí tanečního klubu nebo na holandských, amerických či polských plážích.
„Co mě vždy odrazovalo od práce na zakázku, bylo to, že lidé si jsou příliš vědomí toho, jak chtějí na fotografii vypadat,“ popisuje v rozhovoru. „A protože si to tak moc uvědomují, přestávají být sami sebou.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
