Německé vztahy s Ankarou se sesouvají do bažin. Blíží se konec turecké demokracie?

Vztahy mezi Německem a Tureckem se každým dnem posouvají hlouběji do bažiny - k ničemu jinému spirálu událostí posledních týdnů nelze připodobnit. Zatím poslední slovo si vzal turecký vladař Recep Erdogan, když Němcům včera vyčetl “nacistické praktiky”, které prý mylně považoval za překonané, a také nedostatek jakéhokoli chápání demokracie. “Když budu chtít, tak do Německa pojedu,” prohlásil pak na mítinku ke svým věrným. “A když mě zastavíte přede dveřmi a nenecháte promluvit (k německé turecké komunitě, pozn. T.L.), rozvířím svět,” pohrozil směrem k berlínské vládě. Co se to děje?

Turecko v polovině dubna čeká referendum o změně ústavy, která například ruší funkci premiéra a moc koncentruje v prezidentském úřadu. Kritici to považují za definitivní konec turecké demokracie. Asi 1,5 milionu německých Turků má turecké (nebo dvojí) občanství a Erdogan je chce k volbě v referendu mobilizovat - proto již do Německa vyslal své ministry. Několik německých lokálních úřadů jim však předvolební mítink zatrhlo: například turecký ministr spravedlnosti nemohl koncem minulého týdne vystoupit v bádenském městečku Gaggenau: místní radnice to odůvodnila tím, že před halou není dost parkovacích míst (o den později na městský úřad v Gaggenau zavolal anonym a pohrozil, že je v budově bomba).

Turečtí politici se zlobí, že takové rozhodnutí muselo padnout na nejvyšších místech německé politiky. “Je to v pravém smyslu fašistické jednání,” komentoval zákaz ministr spravedlnosti Bekir Bozdag. “Chtějí zabránit tomu, aby bylo Turecko silné,” reagoval ministr zahraniční Mevlüt Cavusoglu a do Berlína vzkázal: “Tak to nemůže pokračovat. Jestli s námi chcete spolupracovat, musíte se naučit, jak se vůči nám máte správně chovat.” Jinak prý Turecko bude reagovat všemi dostupnými prostředky. Každého hned samozřejmě napadne evropsko-turecká dohoda o migraci, která prozatím zastavila masový a nekontrolovaný příchod žadatelů o azyl do EU; její kolaps by mohl pořádně rozvířit letošní německou předvolební kampaň.

Němečtí politici zatím reagují o řád klidněji a snaží se eskalaci brzdit. Angela Merkel na tiskové konferenci při státní návštěvě Tuniska vysvětlila, že takto zkrátka rozdělení pravomocí mezi komunální a centrální mocí v Německu funguje a rozhodnutí o zákazu mítinku leží v rukou místních politiků.

Ministr zahraničí Sigmar Gabriel pak v komentáři pro bulvární deník Bild varoval před zničením základu vzájemných vztahů a vyzval k uměřenosti. Není prý principiálně proti vystupování tureckých politiků na německé půdě: “Kdo u nás chce vystoupit, nemusí se nám podbízet. Ale základní pravidla je třeba respektovat,” napsal ministr, který se plánuje ve středu sejít s tureckým protějškem.

Turecko-německé vztahy se zhoršují už delší dobu. V únoru provedla německá kriminálka razie v několika mešitách: šetřila důvodné podezření, že imámové, kteří jsou zaměstnanci vládního úřadu pro náboženské záležitosti v Ankaře, v Německu špiclovali a posléze tureckým úřadů udávali údajné gülenisty. Tedy zastánce kazatele Fethullaha Gülena, který je dle oficiální verze odpovědný za loňský neúspěšný vojenský převrat proti Erdoganovi. Následně byl v Turecku zatčen kvůli údajnému podezření ze špionáže zpravodaj seriózního deníku Die Welt Deniz Yücel a  Erdogan ho na nedělním mítinku označil za “teroristu”.

Vhled do napětí uvnitř turecké komunity v Bavorsku nabízí tento text.