Nastávají Googlu v Evropě opět těžké časy?

Jako první zpráva ze světa médií, která – alespoň ta anglosaská – procházejí v posledních měsících zásadní civilizační proměnou. Po týdeníku The Economist oznámil rovněž deník The Guardian, že se do jeho čela poprvé v historii listu postaví žena. A že je to historie úctyhodně dlouhá (194 let) a klub skutečně exkluzivní: Katharine Viner bude teprve dvanáctou osobou na této pozici za tuto dobu. Důvodem je tradice, kterou v českých poměrech asi nejvíce udržujeme v Respektu: tedy dlouhodobá, léta trvající loajalita k jednomu listu.

Také Viner od roku 1997, kdy do Guardianu nastoupila, postupně prošla řadou pozic, než zakotvila v New Yorku v čele americké verze webu a jako zástupkyně současného šéfredaktora. Alan Rusbridger, jehož letos v létě po dvaceti letech ve funkci vystřídá, prohlásil, že jeho nástupkyně přinese „obrovskou zkušenost, šmrnc, vřelost, představivost a impozantní energii“.

Sama budoucí šéfredaktorka je šancí „poctěna“ a považuje ji za „obrovskou výsadu i odpovědnost“. A odpovědnost bude velká: Guardian nechává jako jeden z posledních význačných deníků svoji digitální sekci přístupnou zdarma a má globální ambice. Připomeňme, že podobně jako v Economistu si šéfa volí sami zaměstnanci. V případě Guardianu volila bezmála tisícovka lidí a druhý nejvyšší počet hlasů mimochodem získala další kandidátka.

Další kapitolu zápasu evropských institucí na jedné straně a Googlu na straně druhé paradoxně napsali Američané. Jak zjistil deník Wall Street Journal, který o tom informuje v sérii textů, americký antimonopolní regulátor, který zároveň dohlíží na ochranu spotřebitelů (Federal Trade Commission), před třemi lety zvažoval, že proti technologickému gigantu rozjede řízení kvůli podezření, že praktiky firmy „poškozují zákazníky“ i konkurenty.

Google měl kupříkladu manipulovat s výsledky vyhledávání tak, aby zvýhodnil vlastní produkty a služby. Zástupci Googlu informace odmítají jako zastaralé a irelevantní. Mimochodem zprávu o 160 stranách získal deník omylem, když ji obdržel v balíku s jinými informacemi; někdo v antimonopolním úřadu si právě teď začal hledat novou práci…

Úřad nakonec svoje úmysly přehodnotil, protože Google podle WSJ odpovídajícím způsobem upravil chování, nicméně vše může mít dopad v Evropě. Jeden z nejhlasitějších kritiků Googlu v EU, španělský liberální europoslanec Ramon Tremosa I Balcells, už vyzval evropské úřady, aby vzaly nové informace v potaz.

Právě podezření, že Google zvýhodňuje své služby a produkty na úkor konkurence, vedla Evropský parlament loni na podzim k odsouhlasení (nezávazné) výzvy Evropské komisi, aby firmu donutila na evropském trhu oddělit své jednotlivé služby – zejména vyhledávač od ostatních služeb. Ačkoli není jasné, zda se Evropská komise, která firmu už pět let vyšetřuje, k takto zásadnímu kroku odhodlá, jedno lze čekat určitě: o googlích praktikách se v Evropě znovu začíná intenzivně debatovat.

Dobrovolníci ze Západu nebojují jen na straně Islámského státu (ISIS), ale i proti němu, byť se o tom výrazně méně mluví a píše. Hned úvodní odstavec obsáhlého materiálu, který o tématu přinesla BBC, nakonec jasně ukazuje proč: dvacátník Sam (tedy přesněji „Sam“), britský dobrovolník v kurdských jednotkách, s nímž reportéři mluví v nemocnici na severu Sýrie, je prosí, aby neukazovali jeho tvář. „Nechci, aby máma viděla, že mě střelili,“ říká s pohledem na paži zraněnou před několika týdny.

Na informace jsou skoupí i další cizinci, kteří se dobrovolně vydali do oblasti, v níž jsou dnes Evropané i Američané v mimořádném nebezpečí. A nejde jen o strachující se matky, jde také o vlády jejich domovských států, které nevidí rády svoje občany se zbraní v cizích zemích: ať už je to po boku ISIS, tak v bojích proti němu. A pak je obecně nevidí rády v tomto bouřlivém regionu – vystavují se totiž mimořádně vysokému riziku únosu a zabití.

To ovšem nebrání Britům či Američanům, obvykle bývalým vojákům, aby se touto cestou vydali. „Muži, kteří se dobrovolně vrhají do prvních linií cizích válek, jsou k tomu hnaní různými motivy,“ píše reportér BBC Quentin Sommerville. „Ale všichni ti, které jsem v Sýrii potkal, sdíleli odpor k hrůzám páchaným ISIS.“

Po boku Kurdů začínají cizinci v bojích i umírat, jak ukázal nedávno případ dalšího Brita Konstandinose Erika Scurfielda, bývalého příslušníka královského námořnictva. Jeho smrt mimochodem přinesla zcela nové a překvapivé situace: jak informuje Daily Mirror, Scurfieldovo tělo na letišti v Manchesteru vítaly stovky britských Kurdů a oslavovaly jej jako hrdinu.

Deník Finacial Times odkrývá dosud neznámé příběhy čínských žen, které během japonské okupace trpěly jako sexuální otrokyně a jimž se dodnes nedostalo omluvy, natož odškodnění. Historici odhadují, že během druhé světové války japonská armáda v okupovaných asijských zemích násilím držela asi dvě stě tisíc žen v tzv. „stanicích útěchy“ - kde ovšem útěchu nacházela jen jedna ze stran.

Zatímco jihokorejské oběti si v devadesátých letech vymohly oficiální omluvu, ty čínské, kterých je podle FT na živu dnes pouhých padesát, stále čekají. Navzdory kampani, kterou na jejich podporu vedou čínští i japonští aktivisté. FT to vysvětlují čínsko-japonským soubojem o dominanci v Asii, v němž není prostor na omluvy a odškodnění.

Některé příběhy FT zveřejňuje vůbec poprvé. Čang Sien-tchu bylo v roce 1942 šestnáct a byla čerstvě provdaná, když do jejího domu provincii Šan-si vpadli japonští vojáci. Dcera bohatého vlastníka půdy měla podle tehdejší čínské tradice nohy znetvořené svazováním a s obtížemi chodila, natož aby jim utekla.

Než ji otec vykoupil, strávila měsíc v jedné ze „stanic útěchy“. „Měla jsem takový strach, že jsem málem zemřela,“ vypráví reportérce dnes křehká téměř devadesátiletá stařenka živořící v samotě a chudobě. Utrpení ale neskončilo dnem, kdy z kolotoče znásilňování a bití unikla. Na většinu dívek a žen s podobnou zkušeností čekal život plný odsudků okolí, sociálního vyloučení a chudoby. A mlčení.

Video: Taky někdy vzpomínáte na školku jako slastné časy? Na bezstarostné hry, na pískoviště a odpoledního šlofíka (to zejména)? A taky máte pocit, že byste slasti předškolní péče nesrovnatelně více ocenili v dospělém věku než tehdy? Pokud máte k zbytí tisíc dolarů a letenku do New Yorku, čeká na vás v Brooklynu podnikatelský nápad jisté Michelle Joni, která začala organizovat časově omezený „zážitek školky pro dospělé“. Podle svých slov vám umožní „navázat spojení s vnitřním dítětem“. Vypadá to sice, že celý podnik zejména umožní Michelle navázat komfortnější spojení s bankovním účtem. Ale třeba je to jen cynismus dospělých…

Kulturní tip: Tělesné vztahy. ČT 2, pondělí 00:00. Sandy a Jonathan, dva přátelé, znající se už z dob studií na vysoké škole, procházejí nezávisle na sobě vleklou krizí. Každý jejich pokus o navázání smysluplného vztahu končí hořkým neúspěchem. Jack Nicholson a Art Garfunkel v hlavních úlohách tragikomického dramatu z dob, kdy Americe vládly květinové děti.