Kdybych byl prezidentem, nebyl bych šťastný člověk. Prezident totiž musí ve svém úřadu neustále o něčem rozhodovat bez ohledu na možné výhrady nebo pochybnosti. Naproti tomu věda jako povolání spočívá v pochybování, zvažování alternativ, kritickém přehodnocování vlastního názoru a vědomí, že každé rozhodnutí je jen provizorní a nemá absolutní platnost. Patřím spíš mezi ty, kdo se řídí heslem „pochybuji, tedy jsem“, a tak i proto jsem doposud každou nabídku na veřejnou funkci odmítl v přesvědčení, že moje místo je na univerzitě mezi studenty. Vzhledem k tomu, že se věnuji filozofii a teorii ústavního a srovnávacího práva, pro mě vaše otázka nicméně představuje zajímavou intelektuální výzvu, a tak milerád na chvíli popustím uzdu vlastní fantazii.
V inauguračním projevu bych se snažil vysvětlit, že nežijeme v monarchii, ale demokracii, a proto ani prezident nepředstavuje symbol státu a není jeho hlavou, i když ho tak ústava označuje, ani žádným jiným orgánem. Prezident je primus inter pares – první mezi vzájemně si rovnými občany, který není ani lepší, ani horší než oni sami. Oblíbená představa, že prezidentem má být především někdo slušný, je scestná jednak proto, že slušnost má být předpokladem, a ne vstupenkou do politiky, ale také z toho důvodu, že si ji leckdo vykládá tak, že stačí slušný prezident a zbytek společnosti se může chovat sprostě. Bohužel to nefunguje ani naopak, takže sprosté chování prezidenta nevede společnost nutně k větší slušnosti.
Pokusil…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
