Bytosti z jiných světů
Skrz obrazy se dá mluvit i s osobami, které jste nezažili, nebo vůbec neexistují
Nikdy se nepotkali, do vínku ale tuhle fantastickou schopnost dostali přes generace. Obrazy Josefy Štěpánkové (1877–1966) i jejího pravnuka Tomáše Lampara (49) ukazují věci a jevy, které ostatní nevidí. Přicházely a přicházejí k nim z jiných světů, v prvním případě ze záhrobního, v druhém z mimosmyslového.
Teď se oba autoři potkávají na výstavě Bytosti v pražské Galerii Villa Pellé. Může to být ideální vykročení do sychravého podzimu; ten přece přeje senzitivním zážitkům z oblastí odkudsi mezi nebem a zemí.
Cizí rukou
Hned na začátku první světové války přišla Josefa Štěpánková o muže, padl na ruské frontě. Rok nato jí na otravu krve zemřela prvorozená dcera Miluška. Vyučená švadlena se s dvojí tragickou ztrátou vyrovnávala díky tehdy velmi silnému hnutí spiritistů. To krátce před válkou dorazilo i na Moravu, konkrétně do Prostějova, kde žila. Od roku 1922 pak ve městě sídlil spolek Vesmír, který se zde s navazováním kontaktů s mrtvými prosadil nehledě na tradičně silnou pozici katolíků, kteří podobné praktiky považovali za rouhání. Právě z téhle doby pocházejí práce Josefy Štěpánkové.
Jako médium při seancích zaznamenávala, co jí zemřelí blízcí na dálku vzkazovali. Kresby nebrala jako svoje dílo, podepisovala je proto jejich jmény. Miluška skrz její ruce nakreslila usmívajícího se anděla a připojila k němu modlitbičku: „Beránku Boží, jenžs na sebe vzal hříchy světa, při…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
