K dobré výchově patří zvyk, že unikátní, nenahraditelné hodnoty se mají chránit. Zatímco u korunovačních klenotů nebo renesančního náměstí v Telči tomu rozumíme, v případě podobně unikátní šumavské divočiny si nejsme jisti. Kritériím téhle unikátnosti, jež nám nabízejí experti, máme tendenci nevěřit. Přitom důvěra v tahle kritéria je klíčová: bez ní i Věstonická venuše vypadá jen jako legrační soška z vypálené hlíny.
Minulý týden dorazil do Česka apel, který chce zdejší společnosti pomoci pochopit, že šumavskou přírodu, která kvůli působení železné opony zůstala ve velkých celcích člověkem téměř neporušená, má smysl přísně chránit. Světový kongres Mezinárodní unie ochrany přírody poslal do Prahy rezoluci, aby stát rychle rozšířil bezzásahová území Národního parku Šumava na minimálně třicet procent z dnešních třiadvaceti. Následujícím krokem by pak měl být harmonogram dalšího rozšiřování divoké přírody přes polovinu plochy parku.
Spor o rozlohu bezzásahového území trvá od vzniku parku a není pro laiky příliš srozumitelný. Logika rezoluce se ale opírá o konkrétní problém: respektovaná organizace namítá, že pokud má být nějaké území mezinárodně uznávaným národním parkem, nestačí přísně chránit jen necelou čtvrtinu jeho plochy. Mělo by to být podstatně víc. A pokud Česko nebude chtít bezzásahové zóny rozšířit, mezinárodní uznání národního parku a s tím třeba reklamu v cizině pro Šumavu ztratí.
Jen trochu
Ministr životního prostředí Richard Brabec prohlásil, že…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
