Když po 40 hodinách stopování profesionální průvodce Theo Bronkhorst se sportovním lovcem Walterem Palmerem střelou z pušky dorazili mohutného lva, zřejmě tušili, že se dávno ocitli za hranou zákona. Cecila podle obžaloby nejdříve vylákali ze zimbabwského národního parku, kde by ho zabít nesměli, pak ho lovec poranil šípem vystřeleným z luku a nakonec jej usmrtil navzdory tomu, že lev měl obojek a byl součástí programu Oxfordské univerzity.
Co si ani jeden nejspíš nepřipouštěli, byla míra zatracení, které se jim dostalo. Cecil patřil mezi nejznámější zvířata národního parku Hwange, vedl vlastní smečku a nešlo o zvíře, jež bylo třeba odstřelit. Jeho smrt byla důsledkem zábavy bohatého amerického zubaře a zkorumpovaného zimbabwského průvodce.
Počínání střelců rozvířilo před několika málo týdny debatu, zda by mělo být zabíjení ohrožených zvířat pro radost tolerováno a jaký je jeho přínos. Zatímco lovci tvrdí, že díky poplatkům za lov může být financována ochrana přírody, ochránci dokládají, že z poplatků si většinu nechají bohatí majitelé rančů a průvodci. Debata kolem trofejního lovu však vyvolala i další otázku: Jak mají vypadat území, v nichž by mohla divoká africká zvířata přežít? Jsou jedinou nadějí těžko prostupné hranice?
Ploty nejsou třeba jen proto, aby chránily lidi před zvířaty – ale i naopak. Pomáhají proti přelovení a pytlačení. Vznikly i ploty, jejichž důvodem bylo zabránit přenosu nemocí mezi divokými a domestikovanými zvířaty. Jak se nicméně ukazuje, ploty nejsou samospásné: nezabrání všemu zlému a mnohdy mohou i uškodit.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
