Nepředbíhejme. Musíme popořádku a pomalu, protože dnes budeme vzpomínat. Na staré dobré a pomalé časy, kdy nebyly počítače ani televize, takže jediná zábava na večer bylo prohlížení květinového vzoru na tapetě. Kdy tapety byly z jednoho brokátu a sofa z druhého a přehoz z hedvábného damašku a každá látka měla jiný květinový vzor, takže člověk si mohl dokonce vybrat, na co se ten večer bude dívat – a klidně i přepínat. Na dobu, kdy takhle trávil večery také Joseph Marie Jacquard. A nudil se tak, že vynalezl žakár.
Ale nepředbíhejme. žakár je tkanina s pravidelným plastickým vzorem – nejčastější je právě lesklý brokát nebo damašek. Vzor vzniká tak, že ho stav vytkává do tkaniny podle zadaného algoritmu. První takové algoritmy se zadávaly pomocí papírových kartiček, jakýchsi děrných štítků. Někteří tvrdí, že to je první předchůdce programování – poprvé se povedlo stroji předat informace. A celé to vynalezl právě Joseph Marie Jacquard, čímž si vysloužil, že se žakár jmenuje žakár, ale nepředbíhejme.
Joseph Marie Jacquard se narodil roku 1752 v Lyonu, byl jedním z devíti dětí jednoho z tamních majitelů tkalcovské manufaktury. Všichni jeho bratři a sestry, až na jednu zřejmě nepodstatnou, zemřeli, a tak zdědil otcův byznys. Nejprve ho ovšem přivedl téměř ke krachu, teprve později se mu začaly vyplácet jeho inovace tkalcovského stavu. Jako právě stroj na žakár ho představil na průmyslové výstavě v Paříži v roce 1803 a všichni volali „oh là là“.
„Oh là là“ volají také módní…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
