Nutnost karnevalu

JITKA N. SRBOVÁ

Smícháč

Červenec. Tramvaj přijíždí

z nacucaného mraku,

je po poledni, období igelitek.

Ve žluté s nápisem Billa

sedí sedm psů. Mezi psem paměti

a psem laciné vodky

umbrella Cola se zlomeným žebrem.

Nikdo nezavolá.

***

Zabrala nejlepší pohovku

u největšího stolu

v kavárně.

Zarputile hledí

do desky stolu,

ignoruje šípy výčitek,

jimiž se hemží trnož

i lenoch.

Neslušně olizuje lžičku.

„Slečno, bude vás ještě víc?“

Ale na takové otázky

v tomto světě opravdu nejsou

odpovědi.

Strojek

Někde to chroupne, pukne,

oči se protočí v glazovaných důlcích,

jazyk se vyplazí

před cukrovou vatou,

automat, jsem rád,

i když mi prší do uší

a skřípe v kyčlích,

též mi prasklo v plíci

cestou na nákup, ale to bude jen

povrchové zranění,

myslím, že „je“ ráj;

…