Většina filmů zachycujících hudební revoltu mladistvých musí zákonitě končit deziluzí hlavních hrdinů, kteří se v pozdějších letech nějak „zaprodají“. Tento koloběh života se jeví jako neúprosný a různí filmaři se pak liší tím, jaký tón oné deziluzi přidělí, nebo zda se jí milosrdně vyhnou.
Snímek DonT Stop debutujícího sedmačtyřicetiletého režiséra Richarda Řeřichy trpí rozčarováním hned od začátku. V první (a také poslední) scéně vidíme prošedivělého pomačkaného čtyřicátníka, který trčí v dopravní zácpě a náhodou si poslechne kazetu z mládí, jež nás uvrhne do hodinu a půl dlouhého vzpomínání, jaké to bylo v roce 1983 založit si punkovou kapelu.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
