Nejpřekvapivějším momentem letošních nominací na Oscara byl nečekaný triumf Javiera Bardema. Jako s jedním z pěti kandidátů na cenu za nejlepší mužský herecký výkon s jednačtyřicetiletým Španělem počítal málokdo. Jeho vtělení se do role umírajícího otce dvou dětí Uxbala ve filmu Biutiful je sice jedním slovem impozantní, ale jde o malý depresivní španělský film s minimálním komerčním potenciálem a mezi soutěžícími o Oscara se jen velmi zřídka objeví herec ze snímku, u něhož musejí porotci i diváci louskat titulky. Jenže Javier Bardem boduje tím, že je zkrátka jiný než většina jeho konkurentů.
Svět v Bardemovi objevuje charismatického herce, který svým typem obsazuje žádanou mezeru na trhu. Přesně to popsal John Malkovich, který Bardema obsadil do hlavní role svého politického thrilleru Tanečník seshora (2002). „Pro mne je Javier přímým následníkem herců, jako byli Mastroianni nebo Brando. Dobře se na něj dívá a je svou prací posedlý. Vyzařuje sílu a suverénnost býka jako mladý Gérard Depardieu, ale skrývá se v něm mužská křehkost.“ Komplexnost Bardemova hereckého rejstříku spočívá právě v kombinaci jižanského machistického výrazu s něžným pohledem poraněné laně. Snoubí se v něm síla i slabost, dokáže vypadat agresivně i bezbranně. Je podle individuálního vkusu buď nekonvenčně hezký, nebo zajímavým způsobem nevzhledný.
Co dokáže herec…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
