Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Civilizace, Technologie

Auto jako ze skla

Konstruktéři vyvíjejí automobil s „průhlednou“ kabinou, nabízející neomezený výhled do všech směrů

Ráno nasednete do svého vozu, nastartujete a rozjedete se do zaměstnání. Předtím si ale nasadíte speciální brýle, díky kterým se vaše auto pro vás stane doslova průhledným (zvenčí se jeví normálně). Tam, kde překážel sloupek, dveře či přístrojová deska, není už nic, co by vám bránilo ve výhledu. Jen slabé obrysy karoserie připomínají rozměry vozu. Hlídat si odstup od krajnice nebo se vyhnout nečekané překážce je mnohem jednodušší. Brýle vám do obrazu navíc promítají další cenné údaje: kde zahnout, kudy objet kolonu, jak daleko to ještě máte a kde je nejbližší drive-in s horkou kávou.

Zatím taková technologie na trh nemíří, úplná utopie to ale není. Průhlednou automobilovou kabinu vyvíjí na Tokijské univerzitě výzkumný tým vedený doktorem Susumu Tachim. Vychází z četných vědeckých prací v oblasti reflexních materiálů a virtuální reality, jež už v minulosti několikrát prezentoval na různých veletrzích.

Neprůhledné části automobilu, jako je třeba sloupek oddělující čelní sklo od bočního okénka, dveře či přístrojovou desku, zkrátka cokoli, co by mohlo bránit řidiči v pohodlném výhledu, pokryjí konstruktéři uvnitř auta reflexním materiálem. Prostor, kterým vůz projíždí, snímají ve všech směrech stereoskopické kamery umístěné vně automobilu. Obraz zpracuje počítač a vyšle ho do speciálního setu, jejž má řidič nasazen na hlavě (zatím má, pravda, k pohodlným brýlím daleko). Skládá se z projektoru a polopropustných zrcadel, pomocí nichž je pohled kamer promítán na vše, co řidiči ve výhledu překáží (podrobnosti viz rámeček). Vzniká tak iluze auta, které je z pohledu řidiče průhledné; šofér vidí vozovku ubíhající téměř pod svýma nohama, registruje, v jaké vzdálenosti od obrubníku jede, kudy vedou parkovací čáry, zaznamenává stopu jízdního kola, jež zrovna předjíždí, děti hrající si u krajnice a podobně.

Do systému lze navíc snadno zakomponovat umělou realitu a kromě skutečného obrazu z venkovních kamer přidávat pomocí počítače další údaje. Výhled řidiče by tak mohly doplnit informace o rychlosti, kterou jede a kterou se pohybují vozidla kolem něj, vzdálenostech či směru, jakým se má vydat… První pokusy s průhlednou kabinou již proběhly a jak to v praxi vypadá, lze spatřit na internetových stránkách laboratoře TachiLab: http://tachilab.org/modules/projects/transparentcockpit.html.

Výzkumný tým nepočítá pouze s využitím v automobilovém průmyslu, podle doktora Tachiho by průhledný kokpit mohli využívat i piloti letadel a helikoptér. Ne vše je ale už vyřešeno: aby byl systém v praxi využitelný, musely by se zmenšit snímací kamery, zlepšit kvalita obrazu a vyladit počítačový algoritmus zpracování obrazu. Velkou překážkou je také „promítací“ část, tedy projektor a zrcadla, jež jsou zatím velké a celkem neforemné. Pro řidiče nebo třeba i pro piloty by bylo ideální zmenšit je na velikost již zmíněných pohodlných slunečních brýlí.

Problém může také nastat, pokud někdo pojede v autě s vámi. Samozřejmě nebude oblečen v reflexním materiálu a bude tak tvořit překážku ve výhledu. Doženeme-li fantazii do krajnosti, pod sedadlem by se tak kromě reflexní vesty pro případ defektu mohla ukrývat i vesta pro „zneviditelnění“ případného spolucestovatele.

Pokud by se vynález nakonec podařilo v nějaké uživatelsky přátelské variantě připravit ke každodennímu využití, otevřela by se zcela nová dimenze obsluhy vozidel i strojů. Zejména u pilotů by mohlo jít doslova o kýženou iluzi „neřídím stroj, ale letím já sám“.

Jak se stát neviditelným

Neprůhledné části kabiny se zevnitř pokryjí speciálním materiálem – reflexní textilií tvořenou miliardami skleněných korálků. Ta odráží světlo ve stejném úhlu, v jakém na ni dopadá. Vnější skutečnost (za překážkou) snímá kamera. Promítačka uvnitř vozu nepromítá vnější obraz na reflexní textilii přímo, ale přes polopropustné zrcadlo, které jej na textilii odrazí. Na průhledné straně zrcadla je pozorovatel, který skrz ně vidí a má díky tomuto uspořádání oko ve stejném úhlu, v jakém se jeví promítaný (a odrážený) obraz. O správné měřítko obrazu se stará počítačový algoritmus. Textilií je přitom možné obalit cokoli, třeba obléknout figuranta kdekoli v terénu do reflexní pláštěnky a prostřednictvím kamery umístěné za ním z něj udělat „neviditelného“. Tímto způsobem ostatně konstruktéři možnosti technologie s oblibou demonstrují. 

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].