Když senátor za ODS Jiří Oberfalzer přišel s nápadem na novelu volebního zákona, myslel to jistě dobře. Senát nedávno schválil jeho návrh zvýšit počet preferenčních hlasů, které může volič udělit ve sněmovních volbách, ze čtyř na šest a současně snížit počet hlasů, které kandidát potřebuje na to, aby poskočil na vyšší místo kandidátky, z pěti na čtyři procenta. Občané by tak získali ještě větší vliv, než jaký využili už v loňských volbách, aby do sněmovny prosadili nové, „nezkažené“ poslance. Vypadá to tedy jako rozumný návrh, v praxi však může mít řadu negativních dopadů.
Rizika nejsou malá
Jak by se mohly projevit? Například nárůstem populismu. Studie z jiných zemí toto riziko potvrzují. Poslanec, toužící po preferenčních hlasech, může začít prosazovat nesmyslné, ale populární regionální projekty (za veřejné peníze) a slibovat voličům akvaparky či fotbalové stadiony.
Dalším nebezpečím je ztráta motivace poslance pracovat pro vlastní stranu a posílení potřeby hlasovat v parlamentu „na vlastní pěst“, aby potěšil voliče ve svém regionu. Vliv strany na hlasování poslanců zeslábne, protože dosavadní páka ve formě kontroly nad umístěním konkrétního člověka na kandidátce už nebude tak účinná.
Důsledkem může být nestabilita vlád, nepředvídatelná tvorba zákonů a z toho vyplývající oslabení demokracie. Voliči totiž sice nadále volí strany s jejich programy,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
