Ještě před dvěma roky svolával Jan Wolf kamarády a známé mobilem na víkendová natáčení. Občas se někdo v pátek opil a ráno posílal omluvnou esemesku, že nedorazí. Někteří remcali a pochybovali o smyslu projektu natáčeného od srpna 2006 do srpna 2009. Mladý filmař, který se narodil „rok po Orwellovi a rok před Černobylem“, se ale nenechal odradit a v lednu představil poprvé v kině Oko svůj více než dvouhodinový snímek Normalis. DVD s filmem se dostalo do rukou šéfa Febiofestu Fera Feniče a před třemi týdny se vizuálně vytříbené retro zasazené do šedesátých a sedmdesátých let promítalo jako jeden z pouhých dvou zástupců české kinematografie na této prestižní přehlídce. A cesta v mnoha ohledech pozoruhodného filmu pokračuje: tento týden se bude například promítat na plzeňském festivalu Finále.
„Zpětně mi kamarádi děkují za zabejčenost. Dnes vidí, že celá ta dřina se vyplatila, že ten film k něčemu vypadá,“ říká Wolf, civilním povoláním grafik v soukromé televizi. „Myslím, že je vnitřně nakoplo, že stojí za to jít si za svým cílem.“ Na jeho příběhu jsou podstatné dvě věci. Dvakrát se hlásil neúspěšně na FAMU, takže je filmařským samoukem. A svůj první celovečerní počin natočil za šedesát tisíc korun bez pomoci sponzorů. Nadšený amatér…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 52 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
