Morava, odkud pocházel (narodil se v Čáslavicích u Třebíče), platila před sto lety za konzervativní končinu. V Brně ani Olomouci nepropukaly kulturní revoluce, a když už tam občas z Prahy nějaká novota dorazila, zafungovala Morava jako zrcadlo, které pokrokářům z hlavního města odhalilo, co zas přehnali. V tomto smyslu byl Václavek, levicový radikál, Moravanem netypickým; vliv na to zajisté mělo blahodárné prostředí tehdejšího třebíčského gymnázia, kde před ním i po něm studovali lidé nejroztodivnějších literárních osudů: Jakub Deml, Vítězslav Nezval, Jan Zahradníček, Miloš Dvořák a mnoho dalších. Po první světové válce Václavek vystudoval bohemistiku a germanistiku na pražské filozofické fakultě a rok pobyl studijně v Berlíně – což ho pak doma v republice, kde znalost němčiny pomalu, ale jistě přestávala být povinností, pasovalo na jednoho z mála znalců obou paralelních kultur.
Po návratu domů se stal knihovníkem v Zemské a univerzitní knihovně v Brně a začal ve městě organizovat kulturní život: v době, kdy působil v brněnském Devětsilu, se tato „pobočka“ významem vyrovnala Praze. Pak, v roce 1925, vstoupil do KSČ a začal žít životem stranického intelektuála se všemi peripetiemi, které to v první republice znamenalo. Propracoval se, jak se později říkávalo, mezi „přední osobnosti leninské literární vědy“.
Žil a psal ve světě, který spolu s ním obývali Julius Fučík, Ladislav Štoll,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
