Nevoď Boha přes silnici

Není na světě kapely v nevděčnější pozici, než jakou mají U2. Kdo není první, nemusí obhajovat trůn: oni ano. Jsou tu už tak dlouho. Kdo poslouchal The Joshua Tree v osmnácti, tomu je dnes čtyřicet. Má vůbec kapela, jež se chce udržet v globálním mainstreamu, hudební prostor k něčemu životnému? A jak se dá hrát rock v kůži permanentně vytíženého samozvaného diplomata, iniciátora bohulibých podniků, který občas jedná i s temnějšími silami moci?

Mesiáš na plný úvazek

U2 začali natáčet v pronajatém hotelu v marockém Fezu, pokračovali v Dublinu, New Yorku, Paříži a na dalších místech. Nejen pro inspiraci: také proto, aby to usnadnili vytíženému zpěvákovi. V posledních letech Bono upevnil taktiku zakládání organizací a firem, jež by pomáhaly dlouhodobě. Už od roku 1990 zaštiťuje svou společnost DATA (což je zkratka pro dluh – trh – AIDS – Afrika); v roce 2005 přibyla EDUN – o značku oblečení, jež má především poskytovat etické pracovní příležitosti na černém kontinentu, se stará Bonova žena Ali.

O rok později Bono spoluzaložil společnost Product Red: není to nic jiného než značka dobrého jména, kterou si licencují největší řetězce některé své výrobky. Z těch pak, od iPodu Red po „red“ kávu u Starbucks, jde část zisku na lékařský boj s tuberkulózou, malárií a AIDS. Snad největším úspěchem lobbisty Bona však byla vyjednávání kolem vymazání dluhu zemí třetího…