Honza napomíná svět
Bezradnost naší zahraniční politiky ohledně zemí, jako je Rusko nebo Čína, mnohdy vyplývá z faktu, že ne vždy víme, co chceme, ne vždy víme, jak náš požadavek formulovat – a především nejsme při sdělování výhrad a našich postojů bráni příliš vážně.
Když Česko nedávno navštívil ruský prezident, povzdechl si náš bývalý velvyslanec v Moskvě nad bezradností naší zahraniční politiky vůči této zemi (Říci Putinovi ne, Respekt č. 10/2006). To stojí za další debatu. Ona takzvaná bezradnost ohledně zemí, jako je Rusko nebo Čína, totiž mnohdy vyplývá z faktu, že ne vždy víme, co chceme, ne vždy víme, jak náš požadavek formulovat – a především nejsme při sdělování výhrad a našich postojů bráni příliš vážně. Proto mnohdy ty rozpaky. Důvodů je několik.
Hlava s máslem
Vysvětlovat malou vážnost faktem, že naše země nepatří mezi politické, vojenské, ale ani ekonomické mocnosti, je jistě možné, ale nevysvětluje to problém zcela. I malé země mohou být na mezinárodním diplomatickém poli autoritou. Musí ovšem splňovat několik základních předpokladů.
Prvním předpokladem je kontinuita, předvídatelnost a stabilita našich zahraničněpolitických postojů. Druhým pak je důvěryhodnost společenských elit, především politické reprezentace. Třetím je úroveň celé společnosti, vzděláním a kvalitou státní správy počínaje a soudnictvím konče. Nemalou roli hraje i míra korupce a historický vývoj. Pojďme některé z těchto podmínek jen krátce okomentovat.
Naše zahraničněpolitické postoje jsou zajisté dlouhodobě stabilní, co se týče vztahů ke Kubě či Bělorusku, ale ty nejdůležitější vůči EU jsou poznamenány mírně řečeno nestabilitou. Jen pro příklad. Vláda prosazuje Směrnici o službách tak, jak ji připravila…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
