Návrh důchodové reformy ODS usiluje o zavedení zákonných peněžních vztahů do prostředí rodiny. Pokud bude prosazen, pochopí ještě děti, že některé věci lze dělat z nezištných důvodů?
První červencové vydání Respektu (č. 27/2005) přineslo článek
, v němž ekonom Pavel Kohout komentuje dva návrhy důchodové reformy. Stojí za to se k jeho textu vrátit, spíše však kvůli civilizačním než ekonomickým aspektům.
Čím lépe, tím hůře
Shrňme si krátce, o co ve stati Pavla Kohouta běží. První návrh, ke kterému se vyjadřuje, pochází z dílny Jiřího Rusnoka a Jamese Hyze z ING Bank, a za svůj jej vzala KDU-ČSL. Jádro plánu spočívá ve snížení důchodové daně pro rodiče dětí oproti svobodným a bezdětným. Podle Pavla Kohouta by takový systém postavený na „odměňování rodin“ a „trestání svobodných“ byl kontraproduktivní. Při pohledu do historie je totiž prý nadmíru jasné, že žádná daňová podpora rodin nikdy nepřinesla zamýšlený efekt.
Jako příklad uvádí Pavel Kohout Mussoliniho opatření, jež „Duce“ v Itálii zavedl s cílem zvýšit porodnost, a jež se minula účinkem. Vysvětlení je prý prosté: systémy, které znevýhodňují svobodné a bezdětné, jim komplikují „vytvoření existenčního zázemí“, a porodnost proto místo stoupání začne ještě více klesat.
Taková úvaha ovšem vychází z předpokladu, že…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
