V oficiálním slovníku se tomu nejdřív říkalo „kontrarevoluční nepokoje“, pak převládl eufemismus „tchienanmenský incident“. Špičky čínské komunistické strany stále cítí nervozitu, pokud jim někdo připomene číslice 6/4 – čtvrtý den šestého měsíce čili 4. červen 1989, hlavní den krvavého masakru v ulicích Pekingu.
V posledních letech zní v Číně hlasy žádající uctění tehdejších obětí. Známý pekingský lékař Ťiang Jan-jung, který v roce 2003 odhalil pokus ministerstva zdravotnictví ututlat epidemii SARS, muž, jenž má občanské odvahy evidentně víc než dost, poslal v únoru komunistickému vedení dopis odsuzující nasazení armády proti demonstrantům a vyzdvihující tehdejší studentskou kritiku korupce. Odpověď nedostal. Lékař však překvapivě uvádí, že jeden ze zastánců tvrdé linie, tehdejší prezident Jang Šang-kchun, před smrtí v soukromém rozhovoru s ním označil zásah za největší chybu v dějinách strany. Je možné, že by dnešní vůdci Číny na 15 let staré události změnili názor?
Vzestup asistenta Wena
Čínské demokratické hnutí mezi polovinou dubna a počátkem června 1989 nebylo jen záležitostí studentů v hlavním městě. Podle interních informací komunistické strany, propašovaných před pár lety na Západ, zasáhlo kolem tří stovek čínských měst. Zapojily se do něj všechny složky společnosti od vznikající podnikatelské vrstvy přes dopravní policii až k intelektuálům a novinářům. V květnu toho roku poprvé a naposled zcela zmizela…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
