Poprask kolem velryb, buněčná alchymie a klimatická houpačka
Zdá se krajně nepravděpodobné, že bychom v přírodě přehlédli mnohatunové živočichy dorůstající délky 12 metrů. Ale je tomu tak. Japonští zoologové vedení Tadasuem Jamadou dospěli studiem dědičné informace a koster muzejních exemplářů k závěru, že velryby házené doposud do jediného pytle pod vědeckým jménem plejtvák Brydeův (Balaenoptera brydei) patří ve skutečnosti k třem různým druhům. Vedle „skutečného“ plejtváka Brydeova se ve společné taxonomické škatulce ukrývali i plejtváci, kteří dostali latinská jména Balaenoptera edeni a Balaenoptera omurai.
„Rozpad“ jednoho druhu plejtváka na trio podrobili někteří vědci tvrdé kritice. Servítky si nebral především přední americký odborník na systematiku kytovců James Maed. „Jsem rozčarován naprosto nedostatečnými analýzami svých japonských kolegů,“ posteskl si a jeho hořký povzdech ostře kontrastuje s jásotem, s jakým přivítala popis nových velryb média. Nadšení novinových titulků pramení z faktu, že existence nových druhů notně zkomplikuje snahy japonských velrybářů o odvolání všeobecného zákazu lovu. Japonci si brousí harpuny právě na plejtváka Brydeova, jehož populace se prý už vzpamatovaly z předchozího vybíjení. Po objevu Jamadova týmu najednou není jasné, kolik a jakých plejtváků se potuluje po světových mořích, a rozhodně nelze prohlásit, že už jich je dost na obnovení lovu.
O tom, že velryby nemají na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
