Společnost Člověk v tísni, která se stala synonymem moderní neziskové práce, tentokrát šlápla vedle. Připojila se k těm, kdo podporují výchovu dětí v ústavech. Do těchto institucí posíláme mnohem více dětí, než je v Evropě běžné – před námi je jen Bulharsko a Rumunsko. Důsledky ústavní výchovy jsou zlé. Děti, které v nich vyrostly, nedokáží žít na svobodě. Často si neumějí najít práci a vydržet v ní, stejně to dopadá s jejich vztahy. Mívají problém i s banálními věcmi – vyprat si, uvařit, zajít na úřad. Jak z toho ven? V ústavech má žít co nejméně dětí, proto je třeba především pracovat s ohroženými rodinami. A když není pomoci, dítě svěřit náhradní rodině.
Tohle všechno přitom Člověk v tísni ví, vždyť právě jeho terénní pracovníci pomáhají romským rodinám v ústecké Matiční ulici. A byl to Člověk v tísni, kdo do programu svého filmového festivalu „Jeden svět“ zařadil dokumenty o životě za zdmi ústavů, o tamním porušování lidských práv. Je to šok, že najednou právě toto sdružení převzalo rétoriku ministerstva školství („ústavy nejsou ideální, ale být musí“) a začalo po jeho boku upevňovat ústavní systém. Zatímco ministerstvo chce věnovat pět miliard na masivní přestavbu dnešních budov a budování nových, Člověk v tísni bude za dva miliony korun školit jejich vychovatele. Na seminářích se bude probírat, kdy mohou vychovatelé poslat mladého člověka koupit si boty samotného nebo jak mu vysvětlit záludnosti pracovního práva. Na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
