Ekonom Miroslav Zajíček si před nedávnem posteskl, že doba, kdy koupě domu nebo bytu v české metropoli představovala spolehlivou investici, je vinou regulace nájemného v nenávratnu (Mít v Praze dům, Respekt č. 36/2003).
Škoda je to podle něj zejména proto, že volný trh s byty krom jiného výrazně přispívá k všeobecnému blahobytu. Logicky se tak vnucuje otázka: je-li recept na spokojený život co největšího počtu lidí tak jednoduchý, proč se k němu v čisté podobě nikde na světě neodhodlali? Vždyť o slušné bydlení se nejchudším vrstvám starají například i ve Spojených státech. Odpověď je jednoduchá. Regulace trhu s byty má totiž vedle řady stále připomínaných nevýhod i jednu nepopiratelnou přednost.
Urvi a nepusť
Chceme-li zjistit, jaký vliv na život společnosti má regulace nájemného, není od věci prozkoumat situaci v zemi, která v tomto ohledu představuje extrém. Nabízí se například Nizozemsko, kde sociální byty s regulovaným nájemným tvoří více než třetinu (36 %) veškerého bytového fondu.
Jejich existence má dlouhodobou tradici. První společnosti pro výstavbu sociálních bytů byly v Nizozemsku ustanoveny již kolem roku 1850 a v masovém měřítku se pak regulované nájemné rozmohlo o půlstoletí později, když v chudých čtvrtích velkých měst vypukly epidemie nakažlivých chorob, které se pak šířily do okolí a postihovaly i „dobré adresy“. Ve snaze něčemu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
