Co se v následujících měsících a letech stalo se všemi těmi lidmi, kteří se v lednu 1969 přišli rozloučit s Janem Palachem? Kam se jen poděla energie jejich vzdoru, jejich občanské svědomí? Právě tato záhadná otázka může doléhat k divákově mysli při sledování osmiminutového černobílého dokumentárního eseje Jan 69. Premiérově jej uvedla ČT 1 v neděli 19. ledna, v den 34. výročí skonu studenta Jana Palacha, který se v horní části Václavského náměstí zapálil na protest proti kolaborantským praktikám a rezignačním náladám, jež v posrpnové společnosti získávaly vrch.
Vznik a osud tohoto dokumentu je příznačný. Tehdejší ředitel Filmového studia Barrandov Vlastimil Harnach po Palachově činu okamžitě poskytl kameramanovi Stanislavu Milotovi a producentovi Jaromíru Kallistovi kameru i materiál a oni vyběhli točit do pražských ulic.
Při zpracování získaného materiálu už museli postupovat konspirativně, neboť filmové podniky začínali ovládat slouhové nových pořádků. Nebyl čas na hru s detaily, a tak například hudbu do zvukové stopy přenesli z běžné vinylové LP desky. Vznikly dvě kopie dokumentu. Jednu Milota odvezl do Izraele, kam byl pozván, a daroval ji filmovému archivu v Tel Avivu. Druhý filmový pás zůstal v Československu. Harnach, Kallista a Milota byli – právě kvůli svým dokumentačním aktivitám jak v srpnu 1968 (snímek Zmatek), tak po něm – “navždy propuštěni” z Československého státního filmu. Dlouhá léta si mysleli, že jejich obrazový…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
