Když před jedenácti lety vyšla ve Spojených státech kniha Francise Fukuyamy Konec dějin a poslední člověk, dopadla na úrodnou půdu. Svět ještě žil v euforii rozpadu komunismu a Sovětského svazu, Saddám Husajn byl zdánlivě zatlačen do kouta, začínající válka na Balkáně ještě neovládla televizní obrazovky a newyorská “dvojčata” Světového obchodního střediska lákala turisty k vyhlídce. Mnohým se zdálo, že Američan japonského původu Fukuyama se trefil se svou prognózou konečného vítězství liberální demokracie do černého. Jaký význam ale mají jeho myšlenky teď, když vyšel v češtině, ale zároveň známe dobrý i nedobrý vývoj uplynulé dekády? Na tuto otázku je třeba odpovědět v kontextu myšlenek jeho názorového soupeře Samuela Huntingtona, který razí opačný názor: dějiny nejenom neskončily, ale pokračují nebezpečným střetem civilizací.
Vítězství, nebo bitva
Když krátce po 11. září 2001 vyšel český překlad Huntingtonova Střetu civilizací, člověk by si byl pomyslel, že to snad ani nemůže být náhoda. Jako by se právě tehdy naplnila hlavní teze Samuela Huntingtona, že po konci studené války budou spolu zápasit jednotlivé “civilizace” – v tomto konkrétním případě západní a islámská.
Když koncem loňského roku vyšel u téže firmy a v téže grafické úpravě český překlad Fukuyamy, Západ stojí před útokem na Irák. Že by už tato situace předem vyvracela tezi Francise Fukuyamy? Ta bývá formulována zhruba takto: po studené válce…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
