Misionáři z kolonií si v dopisech představeným často posteskli, že odvrátit evropské přistěhovalce od smilných myšlenek a činů je v tropickém podnebí takřka nemožné. V posledních týdnech se i české země proměnily v tropy, jenže horkem zmožené postavy ploužící se po žhavé dlažbě rozhodně nevyhlížejí nijak rozdychtěně. Když jsem tuhle na ulici míjel hezkou mladou ženu v lehoučké blůze, pod níž z přítmí volně prosvítala ňadra, přistihl jsem se trochu zahanbeně, že mne vůbec nic hříšného nenapadlo. Vnímal jsem ta ňadra čistě kamarádsky. Spiklenecky jsem na ně zamrkal. Těšilo mne, v jaké jsou pohodě.
Hříšné myšlenky bují nejdivočeji v dusnu, které nesouvisí ani tak s podnebím jako s morálkou. Úpornost, s jakou tak chytrý člověk jako Sigmund Freud trval na přesvědčení, že hlubinami lidské mysli hýbe výhradně sex, působí dnes hodně extremisticky, ale ve vídeňské lepší společnosti to za jeho časů nejspíš platilo. Čím přísnější konvence, tím horší pokrytectví. Dávní zpustlíci v koloniích se nejspíš jen cítili utržení ze řetězu, sváděli to však na podnebí, aby měli polehčující okolnost – vedro je přece božím dílem.
U nás jsme zažili situaci přímo protikladnou té freudovské: veřejné odtajnění sexu se tu dvakrát stalo celkem konvenční předzvěstí vzrušující doby. Na fotkách obnažených slečen, které se po polovině šedesátých let a pak o dvacet let později náhle objevily na stěnách hostinců, barů a dalších společenských místností, signalizovala uvolněná ňadra hlubinné…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
