Dobro konečně zase jednou zvítězilo nad zlem – Nova přišla o hlavu a možná přijde také o licenci. Vzrostla tak reálná naděje, že se náš svět změní k lepšímu. Vzpomínám, jak se po jejím vzniku před devíti lety začal prudce zhoršovat. Tolik krve, skandálů, zlodějny a násilí publikum dosud nevidělo. Reportéři si nacvičili zvláštní, krajně vzrušenou kadenci řeči, jež pokaždé zněla jako poslední hlášení z Titaniku. Ze skutečnosti se stala permanentní katastrofa umocněná beznadějnou nekompetentností politiků a úřednictva. Tohle za komunistů nebývalo, říkali sousedé v hospodě i sousedky v krámě. A opravdu to vypadalo, že mají pravdu.
Už v nejstarších dochovaných zlomcích textů hořekují vzdělanci raného starověku nad zkázou mravů. Tohle nebývalo, zlobí se a prorokují, že lidstvo záhy utone ve vlastních nešvarech. Ještě za masarykovských časů si Voskovec s Werichem na rampě Osvobozeného divadla s hrůzou představovali, jak strašné poměry by musely nastat, aby se jim na stará kolena stýskalo po časech mládí. Mysleli to ironicky, ale když citát vyšel někdy v sedmdesátém na titulní straně Mladého světa, bylo jasné snad každému, že realita předčila nejhorší očekávání. V mezidobí přitom avantgardní výkvět společnosti vynaložil veškerou energii na nápravu zkaženého světa první republiky.
Lidstvo se dnes přiblížilo k uskutečnění odvěkého snu. Skutečnost díky televizi splynula se svým vyobrazením, a to ji postupně překrývá. Možná opravdu stačí vyměnit šéfa a posunout…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
