Jsou místa na světě, která lze označit za peklo, aniž by to bylo klišé. Jedno takové je uprostřed Afriky. Přírodní katastrofa zde dokončila dílo zkázy, započaté lidskou rukou. Konžské město Goma, dějiště etnických masakrů a epidemií cholery, změnila láva během pár dní v apokalyptickou scenerii, nad kterou se vznáší opar jedovatých plynů. V koloniálních dobách Kongo patřilo Belgii. V Gomě kvetla turistika. Belgičané se slunili u jezera Kivu, podnikali výpravy k blízkým vulkánům či se vydávali pozorovat gorily do nedaleké džungle. Zemi krutě drancovali, ale z Gomy si udělali výletní destinaci. Podobně se zachoval i diktátor Mobutu Sese Seko po vyhlášení nezávislosti. Ohromný stát, přejmenovaný za jeho vlády na Zair, jen ruinoval, ale v Gomě si vybudoval palác a před ním vystavěl první pořádnou silnici ve městě. Idyla, dá-li se to tak nazvat, skončila ve chvíli, kdy se do města v roce 1994 nahrnula milionová vlna uprchlíků ze sousední Rwandy. Mezi nimi mnozí pachatelé genocidy, kteří začali šířit teror, jejž nakonec ukončila invaze rwandské armády. Násilí ale pokračovalo. Rwanda dosadila vlastní milici, která nyní bojuje proti centrální vládě v Kinshase v rámci války, při níž jde především o konžská diamantová a ropná pole. Na bojích se podílí ještě Burundi, Uganda, Namibie, Zimbabwe a Angola. Utrpení a bezmoc, které válka a trvající bezpráví způsobuje, není těžké pochopit ani v Evropě. Až sopečná aktivita skončí, lidé se vrátí k „normálnímu“ životu. Skutečně normální ale…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
