Může být až zarážející, kolik cen ve světě posbíral bosenský film Země nikoho (2001), který měl na konci října premiéru v našich kinech. Jen pro příklad: Oscar a Zlatý glóbus za nejlepší zahraniční film, Cena za nejlepší scénář v Cannes, Evropská filmová cena za scénář, César za nejlepší debut. Země nikoho, rekapitulující válku v bývalé Jugoslávii, vznikla v rozsáhlé koprodukci několika evropských zemí – i to jako by potvrzovalo její univerzální aspirace. Jemně humorný nadhled filmu spolu s rozprostřením válečné viny na více stran a zaměřením na charakterizaci hlavních rysů konfliktu dělá ze Země nikoho do široka otevřený film, přístupný každému, bez ohledu na jeho postoj či informovanost. Snad největším úspěchem filmu se v tomhle světle zdá být to, že dokáže vidět věci ostře i prizmatem takto „politicky korektního“ pohledu.
Prototyp na mině
Země nikoho chce představovat určitý výsledný dojem z války, návrat k ní bez emocí. Film je fakticky pečlivě vystavěnou symbolickou anekdotou, kde každá postava zastupuje spíše stranu, k níž patří, než sama sebe. Srbský voják Nino i jeho bosenský protějšek Čiki, kteří spolu uvízli v zákopu mezi dvěma frontovými liniemi, vyjadřují bezvýchodnost a absurditu celého konfliktu svou nucenou komunikací, neustále oscilující mezi počínající náklonností a nesmiřitelnou nenávistí. Oba mluví stejným jazykem, mají dokonce společnou známou, ale každý je nezvratně přesvědčen o tom, že válku zavinil ten…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
