Minulý týden zaznamenali v jižní Asii stovky obětí záplav. Nikoho to nepřekvapilo, protože monzuny přinášejí z Indického oceánu stejně vydatné deště každým rokem. Zároveň se ale utopily desítky lidí ve střední Evropě - v Česku, Rakousku, Německu. To je šok, protože po pěti letech je to druhá stejně velká povodeň a předtím sto let žádné podobné nebyly. Žádný z meteorologů přitom nemůže vyloučit, že vlivem globálního oteplování začnou podobné monzuny nosit vodu z Atlantického oceánu také třeba každý rok.
Konec vltavské kaskády
Mocná síla přírody se stala v uplynulém století pojmem, který už Evropany neděsil. Všechno se dalo uspořádat, zregulovat, člověk se nemusel o prostor na Zemi s nikým dělit. Hrdost na to, co dokáží s přírodou dělat, cítili také obyvatelé Česka. Symbolem zkrocení přírody se staly přehrady, především proslulá vltavská kaskáda, která vytvořila na řece stojatou hladinu od Českých Budějovic až k Praze. Děti ve školách se učily, že tím jsou navždy vyloučeny povodně, a nikdo o tom nepochyboval, protože při pohledu na osmdesátimetrové přehradní hráze bylo jasné, že se za ně opravdu něco vejde. Před pěti lety přišly povodně na Moravu a do části východních Čech. Tehdy ještě mnozí vodohospodáři uklidňovali národ, že šlo jen o určitou nedokonalost, protože všechny řeky na Moravě ještě nejsou zregulovány, jak by bylo potřeba. Právě vltavská kaskáda se dávala za vzor a stavebníci si po roce 1997 dokonce vynutili od ministerstva zemědělství…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
