Je červnové odpoledne a v odbavovací hale letiště v Mexiko City podupává dlouhá fronta cestujících. Letadlo má před sebou dvouhodinový let do Havany a éterem zní převážně americká angličtina. „Každý chce na Kubu jet a já tam letím podruhé,“ pronáší studentka z Washingtonu do hlasitého šumu výletníků. Také ona je jednou z těch, kdo neváhají bojkotovat doporučení své vlády, aby občané Spojených států do Castrovy komunistické říše nelétali, a míří na Ostrov svobody za prázdninovými radovánkami.
Bydli v soukromí
Američané do kubánského Karibiku nelétají přímo, ale přes Mexiko. Castrovy úřady navíc vymyslely jednoduchý trik, jak své americké klienty neshodit - vízum a vstupní razítka vydávají na zvláštní papír a v pasu se tedy neobjeví. V příštích letech by tak na ostrov měly podle předpokladů místních úřadů dorazit miliony návštěvníků, převážně Američanů. Dovolená na Kubě má přitom svá neopomenutelná specifika daná diktaturou. Běžně nelze koupit západní noviny, sledovat satelitní programy. Výjimkou jsou jen luxusní hotely, do nichž Kubánci nemají přístup, a nehrozí tedy jejich „nákaza“ západní ideologií. Pokud nechce mít turista opletačky s policií, neměl by se také stýkat s disidenty. Na oplátku nejsou cizinci na rozdíl od místních na ulicích či silnicích zastavováni policií a na rozdíl od řadových Kubánců mohou v hotelích užívat internet. Protože režim nestačí pokrývat poptávku po levnějším ubytování, dovolil lidem podnikat v ubytovacích službách.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
