Minulou středu nový kabinet odložil na neurčito rozhodnutí o prodeji Českého Telecomu. Zda a kdy podnik prodá, není jasné. Klíčoví ekonomičtí ministři i sám premiér Špidla dávají najevo, že privatizaci nepovažují za zvlášť důležité téma. Měl by to však být jeden z jejich hlavních úkolů.
Tři zásady
Správně provedena je taková privatizace, která má co největší přínos pro celou ekonomiku, nikoli pouze pro státní rozpočet. Platí pro ni tři jednoduché zásady. Za prvé, kritériem musí být pouze a jedině cena. Za druhé a zdánlivě paradoxně, maximalizace ceny nesmí být cílem. Za třetí, nesmí existovat žádné další podmínky, které by privatizaci doprovázely (výše investic, udržení objemu výroby, nemožnost prodeje po určitou dobu apod.). Stejně tak je nutné, aby si tvůrci hospodářské politiky uvědomili, že smyslem privatizace není konzervace dnešního stavu ekonomiky ani naplnění jejich představ o dalším vývoji odvětví. Cílem není ani najít „konečného vlastníka“. Neexistuje nic takového jako konečný vlastník - i úspěšné firmy prodávají aktiva a kupují nová. Privatizace nalezne prvního soukromého vlastníka. Nic více, nic méně. A samozřejmě: privatizace je jenom jedna část nutné vládní agendy. Stejně důležitá je i deregulace ekonomiky, neboť prodat vládou vytvořený, podporovaný a chráněný monopol není žádné umění. Taková privatizace zpravidla nepřináší z pohledu zákazníků žádné změny k lepšímu. Právě ochota deregulovat je skutečným prubířským kamenem toho,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
