Neděje se mi to často, a tak jsem o tom nijak zvlášť nepřemýšlela - proč se v Česku tak málo pěstuje takzvané autorské čtení, kulturní fenomén těšící se v západní Evropě a v Americe, tedy lze říci ve vyspělém světě, velké oblibě.
Chtěla jsem být povalečkou
Pozvání na čtení do Českých Budějovic přišlo nečekaně, navíc na e-mailovou adresu, na kterou se moc často nedívám. Reagovala jsem opožděně a dočkala jsem se okamžité odpovědi. Podmínky na místní poměry nevídané, ubytování v penzionu, cestovné a honorář vyšší, než je obvyklé. Nebylo co řešit, pojala jsem to jako výlet. A nespletla jsem se, čekal na mě příběh - a příběhy mám ještě o něco raději než výlety. V Budějovicích jsem potkala osud majitelky literární kavárny Měsíc ve dne, matky dvou synů, která tvrdě pracuje a odměňuje se za to nezvyklým způsobem – literárními večery ve své kavárně. Autorská čtení financuje ze svého. Bezejmenný dělník české literatury, chce se říci, nadšenec, šílenec, Don Quijot - Eliška Štěpánová. Dávám se s ní do řeči. „Když jsem ten dům koupila, nevěděla jsem, do čeho vlastně investuju, nebylo možné si jej prohlédnout, protože se nedalo jít dovnitř. Rostly tam stromy. Pustila jsem se do opravy vlastníma rukama.“ Trochu se podivím, přede mnou sedí drobná žena, před chvilkou mi prozradila, že jí je čtyřiačtyřicet a že nemá moc pevné zdraví. Ale je to Kozorožka a podle toho má náležitou houževnatost (ano, ženské si vždycky řeknou znamení, v němž se narodily, i když…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
