Pro slovenskou literaturu je letošní vydání románu Rudolfa Slobody Láska asi takovou událostí, jakou by u nás bylo vydání nového, nikdy nepublikovaného díla Bohumila Hrabala. Sloboda na Slovensku patří spolu s Dominikem Tatarkou k nejrespektovanějším autorům druhé poloviny 20. století a není divu, že se Láska stala v březnových a dubnových měsících nejprodávanější knihou v seriózních slovenských knihkupectvích. Letos ji doplní ještě první ze tří svazků Slobodových sebraných povídek. Jak je vlastně možné, že román vychází až čtvrtstoletí po svém vzniku a sedm let po autorově dobrovolného odchodu ze světa?
Manuální univerzita
Pro vysvětlení se musíme vrátit do roku 1974, kdy se polská slavistka a Slobodova přítelkyně, Ewa Maria Hunca, stavila při zpáteční cestě z Německa v Bratislavě na burčák. V kavárně pak seděli s Rudolfem Slobodou nad textem, který mu právě nakladatelství Smena vrátilo jako ideově nevhodný a nepublikovatelný. Naštvaný Rudo, v té době už autor pěti knih, vykřikoval, že text zničí. Představa, že román jejího nejmilejšího slovenského autora bude nenávratně ztracen, obdivovatelku poděsila a přesvědčila Slobodu, aby jí text svěřil. V igelitové tašce jej pak Ewa Maria Hunca odvezla s sebou do Polska. Po Slobodově smrti v roce 1995 jednala s několika nakladateli, kniha ale nakonec vyšla až letos.Zmíněné přirovnání k Hrabalovi je při uvádění málo známých jmen na českou literární scénu oblíbeným a občas zneužívaným fíglem na upoutání…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
