Minulý týden se Izrael hned několikrát ocitl na titulních stranách novin. Atentát za atentátem, odveta za odvetou, počty mrtvých jdou do desítek a řešení je v nedohlednu. Když premiér Miloš Zeman srovnal Jásira Arafáta s Hitlerem, vyvolal bouři nevole, nadělal více škody než užitku, ale v jádru mířil k podstatě izraelského vidění problému. Je Arafát skutečně tím, s nímž se zásadně nejedná, neboť toleruje, či dokonce sponzoruje teror? Má vůbec smysl rokovat pod tlakem teroru? Na tomto bodě se zaseklo jednání mezi Izraelci a Palestinci i možnost řešení konfliktu ve Svaté zemi. Jedinou zemí, která má teď skutečný a naléhavý zájem na rychlém uklidnění situace, jsou USA. Spojené státy připravují další etapu svého tažení proti mezinárodnímu terorismu, chystají útok na Irák Saddáma Husajna, a na to potřebují klid ve Svaté zemi - aby bylo jasné, že nejde o spor s Araby či muslimy obecně. Proto také již koncem února Američanům blízký saúdský korunní princ vyrukoval s mírovou iniciativou. Ale série teroristických útoků z počátku března opět oživila starý problém ve stylu vejce, nebo slepice: Palestinci chtějí nejprve důvěru (volné ruce na svých územích, pak stát) a od ní odvodit mír. Izrael chce nejprve mír (konec teroru) a od něj odvodit důvěru. Je možné oba přístupy nějak skloubit? Teprve uvidíme, zda se nějaký kompromis podaří uzavřít s pomocí Američanů či Saúdů. Bez něho by se zásah proti Iráku hodně zkomplikoval.
Jednat, či nejednat
Američané chtějí…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
