Čeští poslanci zřejmě nemají co na práci. Co jiného než nepředstavitelný nedostatek zábavy by je mohlo dohnat ke schválení dalšího nesmyslného represivního zákona? Nebo mají zákonodárci dodnes pocit, že zákazů není nikdy dost? Ať je to jak chce,na stole je další výplod: tentokrát jde o pokus nadělit případným provinilcům až osm let vězení za stříkání sprejem na zeď. Na jeho základě by mohla policie sebrat skoro každého (v tomto případě kromě milovníků graffiti třeba i opilce močícího agresivní tekutinu na barevnou omítku před hospodou). Osobně jsem se sprejováním po zdech nikdy neukájel. Barvy se mi vždycky zdály neekologické a drahé. Když jdu dnes po pražském Starém Městě a vidím posprejované staleté kamenné zdi, s radostí bych původce těchto značek viděl donuceného své „tagy“ drhnout drátěným kartáčem. A to nemluvím o sochách na Karlově mostě. Posprejovat zdi Svatého Víta, opracované před staletími rukou kameníka, nebo kus anonymního betonu, nalitého do formy z náklaďáku, je opravdu nebetyčný rozdíl I já se ovšem musím občas prodrat betonovými hradbami svírajícími ten lehce začouzený romantický střed hlavního města. V ten moment se některé posprejované zdi panelového pekla stávají tím jediným, z čeho se člověku nechce zvracet. Proč by mi měly vadit graffiti na pilířích odporného barrandovského mostu? Mnohem víc mne zajímá, kdy už bude konečně obžalován a odsouzen třeba ten, kdo prosadil betonovou dálnici rozřezávající střed města. Měl jsem to štěstí trávit dost času v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 32 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
