Modré přilby OSN, jež se od 20. prosince začaly rozmísťovat v Afghánistánu, dobře charakterizují nynější stav války-neválky v zemi pod Hindúkušem. Jejich hlavním úkolem je ochrana prozatímní afghánské vlády. Nicméně na rozdíl od jednotek OSN nasazených v jiných koutech světa mají mandát, který je opravňuje použít zbraň jako první, nejenom v sebeobraně. Přitom dotyčná rezoluce Rady bezpečnosti OSN jim dala zelenou na mírovou operaci, ne na boj proti terorismu. Že by tedy modré přilby mohly tasit zbraně jenom proti neklidným civilistům, a ne proti teroristům? To je samozřejmě nesmysl, ale po formální stránce je situace věru podivná. Boj proti terorismu mají pod palcem už čtvrt roku Američané, aniž by k tomu potřebovali nějakou rezoluci OSN. Jenže co jiného by měla mít v popisu práce světová organizace, než boj proti ohrožení světa, proti terorismu? V praxi se však OSN soustředí na peace-keeping (udržování míru), nikoli na peace-making („dělání“ míru). Takže například Britové, kteří mají na starosti velení modrým přilbám v Afghánistánu a zároveň jsou nejužšími spojenci USA v této válce, se ocitají v trochu schizofrenní situaci: část jejich vojáků v Afghánistánu podléhá mandátu OSN (který neopravňuje k vedení války proti terorismu) a část podléhá velení USA v boji, jehož cílem je terorismus potřít. Britský velvyslanec při OSN Jeremy Greenstock prohlásil, že Washington bude mít „poslední slovo v případě jakýchkoli společných plánů“. Ale teprve uvidíme, jak bude tato…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
